» Doporučení a stanoviska » Stanovisko České vakcinologick...
19. 7. 2017

Stanovisko České vakcinologické společnosti ČLS JEP k využití kombinovaných hexavalentních vakcín (Infanrix Hexa, Hexacima) pro primovakcinaci v pozdějším věku dítěte (4-6 let)

V současné době jsou praktičtí lékaři pro děti a dorost ze strany rodičů opakovaně žádáni o doočkování jejich dosud neočkovaných dětí (tj. dětí neočkovaných na přání rodičů nebo z jakýchkoliv jiných než zdravotních indikací, včetně doočkování dětí cizinců). Hlavními důvody bývá plánovaný nástup do předškolního zařízení, pominutí obavy z očkování při dosaženém věku dítěte nebo dlouhodobý pobyt dětí cizinců.

Omezená dostupnost respektive nedostupnost a výpadky dodávek méněvalentních vakcín nebo monovakcín často neumožňují tyto děti řádně doočkovat. Vícedávková balení těchto vakcín (např. Infanrix) spolu s definovanými podmínkami využití dle instrukcí zdravotních pojišťoven (pouze zdravotní indikace cestou distributora vakcín) prakticky znemožňují zajistit tyto vakcíny na privátním trhu k doplnění pravidelného očkovacího kalendáře. Současnou podmínkou k doplnění řádného očkování kromě vakcín se složkou proti diftérii, tetanu a pertusi je trvalá dostupnost monovalentních vakcín proti onemocněním vyvolaných Haemophilus influenzae typu b (Hib), poliomyelitidě a vakcín proti virové hepatitidě typu B. Dostupnost těchto monovalentních vakcín je v dlouhodobém horizontu problematická. Děti tak zůstávají zcela neočkovány se všemi s tím spojenými riziky a rodiče nespokojeni se stávající situací, kdy jsou paradoxně ochotni nechat své dítě očkovat.

S ohledem na tuto situaci lze u neočkovaných resp. částečně očkovaných dětí překročit u hexavalentních vakcín (Infanrix hexa, Hexacima) SPC doporučovanou horní věkovou hranici 36 měsíců věku pro aplikaci. Umožnění tohoto alternativního postupu se opírá o antigenní složení obdobných tri, tetra nebo monovalentních vakcín od stejných výrobců, které obsahují stejné účinné komponenty a nemají toto věkové omezení (např. Infanrix, Infanrix Hib, Tetraxim, Engerix-B). Vyšší kombinace v hexavalentních vakcínách vzhledem ke stejnému zastoupení jednotlivých antigenů nepředpokládají nad uvedené věkové hranice negativní interakce. Vakcíny s nižším obsahem antigenů Adacel, Boostrix nejsou pro primovakcinaci u dětí mladších 4 let vhodné. Využití hexavalentních vakcín by ale nemělo překročit hranici dovršení 6 let věku. Tato horní věková hranice vychází z mezinárodních doporučení (např. amerického ACIP), které u dětí nad 6 let věku upřednostňují vakcíny s nižším obsahem pertusových antigenů pro možnou vyšší reaktogenitu. V případě zahájené primovakcinace s využitím kombinovaných hexavalentních vakcín ve věku od 4 do 6 let je vhodné použít očkovací schéma 2+1, s intervalem mezi první a druhou dávkou nejméně 2 měsíce a aplikací třetí dávky nejdříve za 6 měsíců po druhé dávce. Rodiče je nutné o daném postupu informovat, s tím, že vhodnější postup aktuálně není k dispozici a vše zaznamenat ve zdravotní dokumentaci.

 

Stáhnout jako PDF

Mohlo by Vás zajímat

V České republice stále přetrvává nízká proočkovanost nejvíce zranitelných skupin obyvatel, včetně pacientů s vybranými chronickými onemocněními. Mezi takové patří zejména pacienti s chronickým onemocněním srdce, cév, plic, ledvin, metabolickým onemocněním.

Stanovisko Ministerstva zdravotnictví k ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K očkování proti tetanu v dospělosti je v rámci pravidelného očkování používána monovakcína s obsahem 40 IU/ml tetanického anatoxinu. Vakcína se aplikuje hluboko intramuskulárně, přednostně do deltového svalu. V dospělém věku se provádí očkování proti tetanu k zajištění dostatečné protekce získané primovakcinací v dětství nebo při poranění a nehojících se ranách. Poslední booster dávka dětského věku je podle očkovacího kalendáře aplikovaná v 10-11 letech (u osob narozených v roce 1999 a později) nebo ve 14 letech (u osob narozených v roce 1998 a dříve).

Aspirace při očkování je proces, během kterého se zpětným tahem za píst stříkačky s vakcínou přesvědčíme, zda vakcínu při parenterálním podání neaplikujeme do krevní cévy. Aspirace, zejména při intramuskulární aplikaci, je stále běžně rozšířenou praxí, která byla doporučována po desetiletí i přes to, že pro její opodstatněnost není dostatek vědeckých důkazů.

Streptococcus pneumoniae běžně označovaný jako pneumokok patří k nejčastějším bakteriálním původcům onemocnění u dětí. Pneumokokové infekce mají velmi různorodé manifestace a klinické jednotky od slizničních onemocnění...