Doporučení pro očkování proti rotavirovým infekcím v České republice

Garant: Česká vakcinologická společnost ČLS JEP

Autoři: Roman Chlíbek¹, Pavel Kosina^1,2, Hana Cabrnochová¹, Helena Ambrožová², Jiřina Dvořáková³, Vilma Marešová², Ctirad Kozderka³, Petr Pazdiora⁴, Roman Prymula¹, Alena Šebková⁵, Zuzana Vančíková⁶.

¹Česká vakcinologická společnost, ²Společnost infekčního lékařství, ³Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost, ⁴Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii, ⁵Odborná společnost praktických dětských lékařů, ⁶Česká pediatrická společnost.

Datum vydání: 24. února 2014

Datum aktualizace: 10. prosince 2019

Úvod

Rotaviry patří celosvětově mezi nejčastější původce akutní gastroenteritidy (RVGE) u dětí mladších 5 let. Téměř každé dítě mladší 5 let je infikováno, nejčastěji v kojeneckém věku. V Evropě umírá kvůli rotavirům ročně kolem 230 dětí mladších 5 let, 87 tisíc je hospitalizováno a 700 tisíc dětí tohoto věku je ročně ambulantně ošetřeno. Světová zdravotnická organizace zařadila prevenci rotavirových onemocnění mezi své priority v globálním očkovacím akčním plánu do roku 2020.

V letech 2008–2018 bylo v rámci systému pro hlášení infekčních onemocnění v ČR (EpiDat, od roku 2018 ISIN) hlášeno celkem 63 303 případů rotavirových gastroenteritid (RG, incidence 54,7/100 000 obyvatel) s velmi mírně stoupajícím trendem počtu případů. Nejvyšší průměrná věkově specifická incidence byla ve věkové skupině 0–1 rok: 783,3/100 000 obyvatel; ve skupině 1–4 roků: 617,2/100 000 obyvatel a skupině 5–9 let:153,2/100 000 obyvatel. V letech 2008-2018 bylo hospitalizováno 49 250 osob (77,8 %) a bylo zaznamenáno celkem 28 úmrtí.

Rotaviry jsou v ČR nejčastějším původcem průjmových onemocnění u dětí do 2 let věku. Problémem monitoringu epidemiologických dat je především značná podhlášenost díky různým metodám dohledu či laboratorní diagnostice. Rutinní testování komunitních rotavirových infekcí není ambulantně prováděno, hlášené případy nákaz vycházejí zejména z laboratorních výsledků u hospitalizovaných dětí s gastroenteritidou. Reálně lze tedy předpokládat podstatně vyšší incidenci. Údaje o celostátních počtech nozokomiálních rotavirových infekcí chybějí.

V České republice je pro RVGE hospitalizováno ročně 3-5 tisíc dětí mladších 5 let, odhadem 26-42 tisíc vyhledá lékařskou pomoc a cca u 120-160 000 pacientů probíhá infekce mírně bez vyhledání lékařského ošetření. I přes dobrou organizaci systému hlášení infekčních onemocnění v ČR (EpiDat, ISIN) lze považovat tyto odhady incidence komunitní rotavirové infekce za nekompletní a podhodnocené. Narůstající význam rotavirových infekcí lze pozorovat u starších osob, resp. u dospělých osob dlouhodobě hospitalizovaných v zařízeních sociální péče.

RV infekce postihují plošně malé děti mladší 5 let věku a kromě závažných celkových onemocnění a poruch buněčné imunity není znám jiný rizikový faktor predikující závažný průběh a dehydrataci, který by umožňoval selektivní vakcinaci rizikových skupin. Zlepšení sanitace a hygienických podmínek má minimální dopad na prevenci vzniku RVGE. Jiné metody prevence (pasivní imunizace, probiotika) mají krátkodobou nebo žádnou účinnost a nejsou využívány. Rehydratační léčba a dobrá péče o děti s RVGE je v Evropě běžná, přesto jsou RV významnou příčinou morbidity a hospitalizací průjmových onemocnění všech evropských zemí. RV vakcinace v raném věku, před první epizodou RVGE, může zabránit závažným průběhům a následkům u zdravých dětí (podobně jako prodělaná RVGE snižuje frekvenci následných RVGE a jejich klinickou závažnost) a současně snížit expozici starších osob, které jsou s nemocnými dětmi v častém kontaktu.

Hlavním cílem RV vakcinace v ČR je prevence závažných RVGE u kojenců a malých dětí, snížení morbidity, snížení počtu hospitalizací, ambulantních vyšetření a nozokomiálních rotavirových infekcí.

Dostupné vakcíny

Od roku 2006 jsou v České republice registrovány dvě živé oslabené očkovací látky – pentavalentní vakcína RotaTeq (Sanofi Pasteur MSD) a monovalentní vakcína Rotarix (GSK). Další dvě rotavirové vakcíny Rotavac™ a RotaSiil™ nejsou v ČR dostupné. RotaTeq je určen k podání dětem ve věku od 6 do 32 týdnů. Schéma sestává ze tří dávek podaných v intervalu minimálně 4 týdny. K dosažení plného účinku je nezbytné podání všech tří dávek. Vakcína Rotarix je určena k podání dětem ve věku od 6 do 24 týdnů. Schéma sestává ze dvou dávek, podaných v intervalu minimálně 4 týdny. K dosažení plného účinku je nezbytné podání obou dávek. Obě vakcíny jsou určeny výhradně pro perorální podání.

RotaTeq obsahuje pět živých humánně bovinních rotavirových reasortant: genotyp G1, G2, G3, G4 a P1 A[8]. Rotarix obsahuje atenuovaný původně lidský kmen genotypu G1P[8].

Účinnost vakcín je obdobná, přesné porovnání podle shodných kritérií nebylo provedeno. I přes postmarketingově dokumentované nízké riziko intususcepce (cca 1-5/100 000 očkovaných dětí) zůstává WHO univerzální doporučení k vakcinaci beze změny.

Kontraindikace očkování a zvláštní upozornění

Očkování je kontraindikováno u dětí s hypersenzitivitou na látky obsažené ve vakcíně, hypersenzitivitou po předchozím podání RV vakcíny, u dětí s předchozí anamnézou intususcepce nebo s vrozenou malformací gastrointestinálního traktu predisponující k intususcepci. Očkování je dále kontraindikováno u dětí s těžkou kombinovanou imunodeficiencí. Očkování je třeba odložit u kojenců s akutním průjmem, zvracením nebo akutním závažným horečnatým onemocněním.

Doporučení pro očkování proti rotavirovým infekcím

Uvedené odborné společnosti na základě dat surveillance rotavirových gastroenteritid v České republice, v souladu se současnými poznatky a dostupnosti vakcín, doporučují pro očkování proti rotavirovým infekcím:

1. Očkování orální rotavirovou vakcínou je doporučeno všem zdravým kojencům v ČR. K očkování je možné použít některou z dostupných vakcín bez preference kterékoli z nich. Je doporučeno zahájit očkování co nejdříve od 6 týdnů věku tak, aby byla zajištěna časná ochrana ještě dříve, než by mohlo dojít k výskytu první přirozené rotavirové infekce, a zároveň se minimalizoval možný výskyt intususcepcí při aplikaci v pozdějším věku (1-5 případů/100 tisíc očkovaných dětí). Před aplikací první dávky RV vakcíny není indikováno žádné vyšetření na deficit imunity. Jedná se o vzácná onemocnění a případné vyšetření imunity se tak týká pouze dětí, u kterých je na základě anamnézy nebo klinického stavu vážné podezření na tato onemocnění.
2. Očkování by mělo být zahájeno od 6 týdnů věku dítěte. Schéma vakcíny Rotarix je dvoudávkové s možným podáním simultánně s dalšími vakcínami ve 2 a 4 měsících věku. Interval mezi jednotlivými aplikacemi by měl být minimálně 4 týdny mezi dvěma dávkami, maximální intervaly mezi dávkami nejsou omezeny. Očkovací schéma by mělo být dokončeno do 24. týdne, nejpozději do 32.týdne života dítěte. Očkovací schéma vakcíny RotaTeq je třídávkové s doporučeným schématem aplikace (možná simultánní aplikace s hexavakcínou) ve 2, 4 a 6 měsících věku. První dávku vakcíny RotaTeq lze aplikovat od 6 týdnů do 12 týdnů věku, schéma musí být dokončeno do 32 týdnů věku dítěte.
3. Vakcíny od jednotlivých výrobců by se neměly zaměňovat. Výjimečně při dlouhodobé nedostupnosti některé z vakcín lze použít kombinované schéma stávající vždy ze třech dávek vakcíny. Simultánní aplikace s ostatními vakcínami národního imunizačního programu je možná.
4. Vzhledem k vyššímu riziku RVGE spojených s hospitalizací u předčasně narozených dětí se doporučuje očkování všech těchto dětí. Očkování předčasně narozených dětí s gestačním věkem minimálně dokončených 25, resp. 27 týdnů (podle SPC použité vakcíny) lze zahájit podle chronologického věku, bez korekce, co nejdříve od 6 týdnů věku. Toto doporučení se týká dětí v klinicky stabilizovaném stavu, jsou-li propuštěny z nemocniční péče. Pro možnost vylučování vakcinálního viru stolicí není očkování doporučeno dětem, které zůstávají hospitalizovány na neonatálních jednotkách intenzivní péče.
5. Děti žijící ve společné domácnosti s osobami se závažným imunodeficitem nebo těhotnými ženami mohou být očkovány. Vakcinální virus se může u některých očkovaných dětí vylučovat stolicí s maximem 7 dnů po očkování, častěji po první dávce vakcíny. Přenos na osoby v kontaktu je možný, ale málo častý a nevede ke klinickým příznakům. Osoby s těžkým imunodeficitem a by se přesto měly vyvarovat kontaktu se stolicí a použitými plenami očkovaných dětí po dobu minimálně 14 dnů, zejména po první dávce.
6. U dětí s prodělanou RVGE před dokončením kompletního schématu očkování by se mělo očkování dokončit. Prodělaná RVGE vyvolává pouze částečnou imunitu a nemusí zabránit vzniku následných rotavirových infekcí.
7. Očkování dětí s možným nebo prokázaným gastrointestinálním onemocněním (vrozený malabsorpční syndrom, Hirschprungova choroba, syndrom krátkého střeva) u kterých neprobíhá imunosupresivní léčba, onemocnění je korigováno a není zvýšené riziko invaginace nebo neprodělaly invaginaci v minulosti, je možné. Tyto děti mohou být očkovány ve stejném schématu jako zdravé děti. Benefit očkování převažuje teoretické riziko. Nicméně data o bezpečnosti RV vakcinace u dětí s chronickým gastrointestinálním onemocněním nejsou k dispozici.
8. Očkování dětí s dědičnými metabolickými poruchami je doporučeno. Očkování lze zahájit vždy s přihlédnutím k aktuálnímu stavu pacienta a jeho metabolické kompenzaci.
9. RV vakcína může být podána kdykoli před, v průběhu nebo po aplikaci krve a krevních derivátů, včetně přípravků obsahujících protilátky.
10. Regurgitace, zvracení, vyplivnutí během očkování nebo po něm není důvodem opakovaného podání další dávky vakcíny. Očkování se dokončí podáním zbývajících dávek v souladu s očkovacím schématem.

Stáhnout jako PDF